Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Svatý Jan Nepomucký (kolem r. 1340 – 20. března 1393)
Jan Nepomucký se narodil kolem roku 1340 ve vsi Pomuku, která je položena jižně od Plzně, která v době Janova narození náležela k majetku cisterciáckého kláštera pod Zelenou Horou. Janův otec Velfín (či Welfin) byl ve vsi v letech 1355 až 1367 rychtářem, o matce bohužel nevíme nic.
O Janovi se dozvídáme poprvé z písemných pramenů v roce 1369, kdy byl v Praze veřejným notářem. Další písemný pramen jej připomíná v roce 1380, tentokrát již jako oltářníka v kate-drále sv. Víta a sekretáře arcibiskupa Jana z Jenštejna. V letech 1383 až 1387 se Jan věno-val opět studiu, tentokrát církevního práva v Pa-dově. Po návratu jeho kariéra v církevních služ-bách dále pokračovala. Jeho pozdější tragický osud byl spojen s funkcí generálního vikáře arcibiskupa pražského ve věcech duchovních.
V době Janova vikariátu vrcholily spory mezi jeho nadřízeným, arcibiskupem Janem z Jenštejna, a králem Václavem IV. Na počátku roku 1393 rozepře vygradovaly v souvislosti se jmenováním nového opata v klášteře v Kladrubech. Král totiž netrpělivě očekával úmrtí starého opata Racka a plánoval jeho skonu využít k zabrání bohatých klášterních statků a jejich využití při zabezpečení nového biskupství, které chtěl zřídit. Cílem tohoto jednání mělo být oslabení moci dosavadního arcibiskupa. Jenštejn však nedal králi příležitost plán uskutečnit. Okamžitě po smrti starého opata inicioval volbu nového, která byla rychle stvrzena právě podpisem Jana Nepomuckého. Král byl v té době na Křivoklátě a informace o smrti dosavadního opata a o zvolení opata nového se k němu dostala natolik pozdě, že již neměl šanci proti nové volbě protestovat. Byl touto událostí natolik rozhořčen, že aktérům vyhrožoval smrtí. Jenštejn se tedy raději na jistý čas uchýlil do bezpečí na hrad Roudnici.
Král za čas překvapivě navrhl smír a pozval Jenštejna na jednání do Prahy. Zde však ještě před zahájením rokování, dne 20. března 1393, přikázal celou delegaci zajmout. Jenštejnovi se podařilo uprchnout, ale Jan Nepomucký s dalšími třemi muži z arcibiskupova doprovodu zůstali v rukou ozbrojenců. Na staroměstské rychtě pak byli zajatci krutě mučeni. Janovo umučené tělo bylo svrženo z dnešního Karlova mostu do Vltavy a po necelém měsíci bylo nalezeno cyriaky zachycené v místech dnešního Čechova mostu. Teprve nyní bylo tedy mučedníkovo tělo pochováno, a to v kostele sv. Kříže Většího v klášteře cyriaků na Starém Městě. Pravděpodobně v roce 1396 bylo tělo Jana Nepomuckého přeneseno a pohřbeno v chrámu sv. Víta.
V průběhu dalších staletí je vikářův osud opředen legendami, které měly zásadní podíl na tom, že jeho jméno neupadlo v zapomnění, ale naopak se Jan stal symbolem mlčenlivosti a cti. Zhruba od roku 1600 byl Jan Nepomucký považován za patrona naší země. Na blahořečení a poté prohlášení za svatého však čekal až do 18. století. Beatifikační komise byla na základě rozhodnutí pražského arcibiskupa Ferdinanda hraběte Khünburka ustanovena teprve v létě 1715. Čtyři roky poté, v dubnu 1719, došlo na exhumaci a prozkoumání tělesných pozůstatků Jana Nepomuckého. Právě při této příležitosti byla objevena tkáň, která byla mylně označena za jazyk. K blahořečení Jana Nepomuckého došlo až 31. května 1721 papežem Inocencem XIII., k prohlášení za svatého pak 19. března 1729 Benediktem XIII.
